Jdi na obsah Jdi na menu
 


O zámku

Stručná historie zámku Slatiňany

(výtah z publikace Zámek Slatiňany)

NEJSTARŠÍ DĚJINY

Slatiňany jsou v písemných pramenech poprvé doloženy roku 1294 v predikátu prvního známého majitele Františka ze Slatiňan. Jestli byl zakladatelem zdejší osady právě on, je stejně nejasné jako počátky zdejší tvrze, doložené až v souvislosti s dalším majitelem okolní krajiny Zbyňkem ze Slatiňan. Slatiňany po částech skoupil člen českého panského rodu Vítek z Talmberka, oddaný stoupenec českého krále Jiřího z Poděbrad.

 

ZÁMEK ZA VLÁDY PRVNÍCH KNÍŽAT Z AUERSPERGU

Auerspergové patřili k nejstarším, nejurozenějším a nejbohatším šlechtickým rodům v celé habsburské monarchii. Ze zámku v Nasavrkách se postupem času stalo pouze hospodářské a administrativní centrum panství, zatímco Slatiňanům byla určena sídelní funkce. Zvyšující se význam zámku mezi knížecími venkovskými rezidencemi nejlépe dokládá skutečnost, že zde v časech knížete Jana Adama proběhly nejméně ve dvou etapách rozsáhlejší stavební úpravy. Stále oblíbenější sídlo s nedalekou loveckou oborou však přestalo velmi brzy dostačovat počtem místností. Z tohoto důvodu bylo patrně v průběhu osmdesátých let 18. století přistoupeno k zásadnímu rozšíření zámku.Když v roce 1795 bezdětný kníže Jan Adam z Auerspergu umíral, odkázal majetek svému synovci knížeti Karlovi z Auerspergu, jenž věnoval zámku až překvapující péči. Mohly za to patrně nejen přestavby jeho strýce, které ze Slatiňan vytvořily pohodlné letní sídlo, ale i vzkvétající panství, z něhož do knížecí pokladny plynuly stále významnější příjmy. Vzkvétající velkostatek, na němž poslední tři majitelé projevili mimořádný podnikatelský talent, zdědil v roce 1822 ještě nezletilý kníže Vincenc Karel. S ohledem na zálibu knížete v přestavbách rodových sídel a značné finanční možnosti příliš nepřekvapuje, že se během jeho vlády dočkal zdejší zámek další zásadní přestavby v roce 1857.  Jestliže byly Slatiňany za vlády knížete Vincence Karla oblíbeným rodinným zámkem, v období jeho nástupce Františka Josefa představovaly sídlo nejmilovanější. František Josef Auersperg už na zámku příliš nestavěl. To, co se za jeho vlády změnilo nejvíce, byly interiéry, doplněné o moderní koupelny s ventilací, toalety, pohodlné chodby a schodiště, centrální vytápění a kanalizaci. Nejmilejším sídlem knížecí rodiny zůstaly Slatiňany také po vzniku Československé republiky, následné pozemkové reformě i po nátlaku ze strany státních úřadů, které zamýšlely zdejší zámek proměnit na byty a úřady okresní politické správy. Po smrti Františka Josefa Auersperga v roce 1938 zdědil zámek v nelehkých časech jeho syn Ferdinand. Když po čtyřech letech zemřel bez dětí, získal stále rozsáhlý majetek syn jeho sestry Josef Karel Trauttmansdorff, jemuž byl zámek spolu s celým velkostatkem na základě Benešových dekretů zkonfiskován. 

POVÁLEČNÉ OSUDY

Nedlouho po převzetí zámku státem se začalo se systematickým rozvozem původního mobiliáře do nejrůznějších kulturních institucí, mezi nimiž nechyběly Vojenské historické muzeum, Národní muzeum, Náprstkovo muzeum, Umělecko-průmyslové muzeum, Ústav pro dějiny umění Akademie věd či zámek Žleby spadající pod správu Národní kulturní komise. Zásluhou mimořádné autority vysokoškolského profesora a předního českého hipologa Františka Bílka, bylo ze zámku ve Slatiňanech vytvořeno už v roce 1947 Státní hipologické muzeum, které poprvé otevřelo svoje brány návštěvnické veřejnosti 1. 10. 1950.Po stavební stránce stál zámek v poválečném období stranou většího zájmu i investic, některé části budovy byly dokonce zbourány. V padesátých letech byl například snesen balkon vystavěný podél západního křídla včetně prosklené rohové lodžie, odstraněny byly stahovací markýzy a žaluziové okenice. Ze střechy byly sundány původní červené pálené bobrovky, které nahradily měděné šablony. Postupný proces obnovy památky na čas zastavila restituční kauza, kterou vyvolal požadavek Matthiase Trauttmansdorffa, syna posledního majitele zámku, na navrácení konfiskovaného majetku. Spor trval dlouhých čtrnáct let a zastaven byl až roku 2006 na vlastní žádost žalobce. V té době byl již zámek prohlášený národní kulturní památkou a spravován Národním památkovým ústavem.